Narkolepsie snižuje kvalitu života.

Má především společenské a psychosociální důsledky, které je možné do určité míry redukovat vyšší informovaností pacientů, odborníků i laické veřejnosti. 

U mnoha pacientů je doba od začátku nemoci po konečnou diagnostiku relativně dlouhá a tito pacienti trpí často kvůli zhoršení prospěchu ve škole anebo výkonu v práci (omezení společenského uplatnění, riziko nezaměstnanosti), jakož i kvůli nepříjemným sociálním inzultům (obviňování z lenosti, výsměch anebo nepochopení při kataplexii, bagatelizování symptomů).

Mívají často obtíže v partnerských vztazích, nižší % uzavíraných manželství, může se odrazit i v nižší porodnosti.

Mají sklon k obezitě, mívají specifické osobnostní rysy. Navíc, i po uzavření diagnózy a nasazení efektivní léčby se často stává, že pacienti žijí v jisté sociální izolaci.

Pro pacienty je tedy těžké komunikovat s lidmi, kteří plně neporozumí zážitkům, jako je náhlé usnutí, kataplexie, spánková obrna, noční můry anebo hypnagogické halucinace (což jsou zážitky často bizarní a někdy léky ne dokonale zvládnutelné).

A nakonec, slabší bývá někdy i informovanost o praktických aspektech, týkajících se například legislativních změn.